cheyenne the pure gold - trénink

16. listopadu 2011 v 12:57
http://img3.rajce.idnes.cz/d0302/5/5682/5682505_42d0105b41b5aebb9baeb09cf421498f/images/cheyenne_the_pure_gold_13_.jpg

ZAMĚŘENÍ

koník je v základním tréninku - obsedá se
počítáme s ním jako s westernovým koníkem, těžko ovšem říct, do které podkategorie se zařadí :)

CHARAKTERISTIKA

TEMPERAMENT• • • • • •• • • • •VZTAH K MAJTELKÁM• • • • • •• • • • • •
AKTIVITA POD SEDLEM
• • • • • •• • • • • •
VZTAH K OŠETŘOVATELI• • • • • •• • • • • •
CELKOVÁ POSLUŠNOST• • • • • • • • • • •SNÁŠENLIVOST SE ZVÍŘATY• • • • • •• • • • • •
SNÁŠENLIVOST S CIZÍMI LIDMI
• • • • • •• • • • • •
SNÁŠENLIVOST S KOŇMI• • • • • •• • • • •

RYCHLOST
• • • • • • • • • • •

VÝDRŽ

• • • • • •• • • • • •
SKOK• • • • • •• • • • • •CHODY• • • • • •• • • • • •
SÍLA• • • • •• • • • • •PLYNULOST CHODŮ• • • • • •• • • • • •
REAKCE NA NOHU A SED• • • • • •• • • • • •REAKCE NA RUKU• • • • • •• • • • •

POVAHA

goldy je takové tvrdohlavé miminko. je úžasně komunikativní a zvědavý, ale jeho hlavním znakem je nevyčerpatelný zdroj energie. pořád musí něco dělat a neustále musí být zabaven, jinak vymýšlí kraviny. v jeho bývalém bydlišti se s ním nepracovalo, proto je teď trošku těžší, naučit ho všem základním návykům. chápe ovšem poměrně rychle, jen ho strašně nebaví opakování věcí dokolečka. na místě ovšem nepostojí a jeho přešlapy a poskoky jdou občas pěkně na nervy. v boxe je to takové zlatíčko. pořád se dožaduje pozornosti, miluje čištění a všelijaké drbání a hlavně moc rád rozvazuje všechny uzlíky v dohledu. k cizím lidem je poměrně přátelský, ale rychle se vyplaší. momentálně se jej snažíme zaučit pod sedlo a jezdce.

MÝMA OČIMA...

ahojte. mé jméno je cheyenne the pure gold, ale všichni mi říkávají goldy nebo enník. jsem hřebeček plemene americk=ho jezdeckého koně a sem jsem přicestoval až z kalifornie. povídali, že vám mám o sobě něco říct, tak tedy začnu...
srašně rád se seznamuju s novými koníky a zbožňuju hry - ať už s kýmkoliv. vycházím se všemi čtyřnožci, ale nemám rád takové ty malé poníky. trochu se jich bojím, protože jsou vážně divní. viděli jste je někdy? je to jako normální kůň ve zmenšeném měřítku! strašidelné, co?! jeden takový byl ve stáji, kde jsem se narodil. a ke všemu to byl hrozný náfuka. naštěstí jsem se po prvním roce života přestěhoval sem. nejdřív mi sice chyběli kamarádi, ale brzo jsem se spřátelil s místními koňmi. jen vám povím, že ta cesta sem byl pěkný horor. nikdy jsem nebyl zavřený v ničem menším, než byl box a najednou mě narvali do takového malého prostoru, který se mi vůbec nelíbil. sice jsem to přežil, ale dlouho jsem pak přepraváky vidět nechtěl. panička mě do toho nakonec po roce uvrtala a teď do nich chodím i sám, ale tak jak tak, na první zážitek s cestováním nezapomenu.
v novém domově jsem si zvykal rychle. bylo to tu krásné, velké, měl jsem spoustu nových kámošů a každý den jsem mohl být venku. chvilku mi to připadalo mnohem lepší, než v mém rodném místě, pak po mě ale panička začala chtít věci, kterým jsem nerozumněl. jasně - ohlávku i vodítko jsem znal, protože mě na něj občas někdo přivázal, ale absolutně jsem nechápal, proč bych měl kolem paničky kroužit nebo proč po mě chce, abych za ní chodil. jsem snad pes, nebo co?! vztekal jsem se, protože to byla nuda. pořád je to nuda a proto si to vždycky trochu okořením. holky z toho moc radost nemají, ale naštěstí ví, že si svou energii musím někde vybít. a já zase vím, že když se zvýší hlas, musím se zkusit uklidnit. někdy to moc nejde, ale snažím se! vážně! koneckonců jsem se naučil chodit vedle paničky. je to otrava, ostatně jako každé tohle cvičení a učení, ale když udělám všechno správně, dostanu pochvalu a občas i něco dobrého, což je bezva. dobroty mám rád... a holky mám taky moc rád, protože jsou na mě většinu času hodné. občas žárlím, když jsou vedle v boxe, nebo se mazlí s jiným koníkem a často se snažím upoutat jejich pozornost.
svůj proslov ukončím tím, že vám povím, v šem jsem mistr... protože rozvázat uzel během deseti sekund nedokáže jen tak někdo! taky moc rád rozvazuju tkaničky a přenáším kartáče, aby je paničky nenašly. dokážu se vyválet třeba dvacetkrát denně a vždycky mám velkou radost, když mě pak někdo půl hodiny pucuje. je to super! rád si ke spánku lehám a mou oblíbenou dobrotou jsou hrušky, protože jsem je v kalifornii nikdy neměl.
 


Komentáře

1 we.ew we.ew | 16. listopadu 2011 v 13:29 | Reagovat

ráno jsme se s Goldym vypravili na menší procházku po areálu. potřebovala jsem obhlídnout kvalitu hrazení a doladit maličkosti předtím, než nám sem dnes dovezou dva nové hřebčáky. zlaťouškovi se z boxu sice moc nechtělo, ale nakonec se odhodlal. zabaleni do svých  dek a mikin jsme se vydali vstříc zamlženému mrazivému ránu. Počátek naší cesty ovšem vypadal vskutku humorně, jelikož Gold kolem mě rotoval jak vesmírná družice a nehodlal se ani na moment zastavit. Neustálé přehazování lonžky mě vyčerpávalo, ovšem jeho to bavilo natolik, že jsem mu to nemohla zatrhnout. Dobrých patnáct minut jsme tedy poskakovali v neochvějných kruzích a snažili se nezamotat se sami do sebe. Následně na to jsem jej krátce vylonžovala v jednom ze zkontrolovaných výběhů, načež se brouk mírně zklidnil a ťapal jak beránek. Po hodině a půl to ovšem nebavilo ani jednoho z nás a tak jsme se vydali na halu. Tam jsem mu sundala deku a chvilku ho nechala vyblbnout. Řádil jak černá ruka, i když ještě moment předtím pokojně pochodoval vedle nohy. Pozorovat jeho blbnutí je nezapomenutelný zážitek…Dokáže vyhodit tak, že má zadní nohy snad až za ušima a já jen odhodlaně doufala, že nám tohle nikdy neprovede pod sedlem. Následně jsme si s Goldym chvilku hráli. Zkoušela jsem zvedání nožek na povel, otočky kolem zadku, kolem předku a ustupování na tlak ruky. Všechno jsme zakončili pochodem bez vodítka a couváním, které nám pořád moc nejde, jelikož netušíme, kam se dávají nohy. Opětovné nasazení deky a odpochodování směrem k výběhu jsme zvládli během dalších pár chvil a pak už se mi jen naskytl pohled na klusajícího koníka, který si to štrádoval někam na druhý konec ohrady.

2 vevejunka vevejunka | 23. listopadu 2011 v 10:15 | Reagovat

,,sakra já zaspala!" zařvala jsem když jsem pohlédla na budík. rychle jsem vyskočila z postele, natáhla na sebe rajtky, triko, mikinum, ponožky a bundu a vyběhla jsem na chodbu. než jsem seběhl schody nahlédla jsem k wewul do pokoje. ,,jak jinak" špitla jsem pro sebe s úšklebkem při pohledu na prázdný pokoj. u dveří jsem si natáhla boty a rukavice a svižným tempem jsem vyšla vstříc chladnému ránu a napůl prázdnému ranči. všichni mí ošetřovatelé stále pracovali na ranči toukate a wewule byla beztek už na saint mathieu. ,,hmmm co teď?" řekla jsem si a začala přemýšlet. rytmickým krokem jsem došla až ke goldíkovu boxu ,,ahoj chlapče! vyjdeme si?" řekla jsem a pomalu vklouzla do boxu a dveře za sebou přivřela. z kapsy jsem vytáhla hrušku a goldím 'našpicloval' uši, pohodil hlaou a zaržál ,,dal by sis co?" řekla jsem provokativním hlasem a goldy udělal malé kolečko. natáhla jsem ruku ,,jen si vem hochu" a vybídla jej aby si hrušku vzal. bez váhání ji sežral a celou mě oslintal ,,vážně děkuju" řekla jsem a oslintané ruce si utírala do rajtek a bundy. goldymu jsem ze zad stáhla deku a pověsila ji na háček před boxem. vzala jsem si měkký kartáč a jen ho vyleštila, jelikož byl čistý ,,díky bohu za deky" ušklíbla jsem se a došla si do sedlovny pro výběhovou deku. přehodila jsem mu deku přes hřbet, všechno pozpínala, nasadila mu ohlávku, připla vazák a pomalu jej vyvedla z boxu.
,,tak jdeme" vybídla jsem ho spolu se zamlaskáním a vyšli jsme k zadní stezce. goldy jako obvykle poklusával a všelijak poskakovil či dělal okolo mě kolečka ,,hodný hoch, ale nemohl by ses nachvíli uklidnit? prosíííím" řekla jsem s pobaveným xichtem a dál jsme kráčeli zadní stezkou. když okolo nás proletěl sáček goldy uskočil do strany ,,ty mi seš teda hrdina" řekla jsem se smícchem. goldy na letící sáček vycenil zuby a měl tendenci ukázat mu co proto ,,no tak pojď jdeme, vyřídíš si to s ním příště" řekla jsem a táhla stojícího koně dál. když jsme s goldym prošli zadní stezku zavedla jsem ho k výběhu. chvíli jsme se mazlili, ikdyž on už chtěl běžet. pohazoval hlavou a přešlapoval ,,no dyť jo" řekla jsem a odepla mu vazák od ohlávky. goldy se roztryskal napříč výběhu. opřela jsem se o hrazení a chvíli sledovala jak vyhazuje, hází kozly a válí se, díky bohu měl výběhovou deku. po chvíli jsem se otočila a šla přemýšlet co budu dělat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.